Тексты
Вернуться к списку
| редактировать | удалить | Создать новый
| История изменений
| Статистика
| ? Помощь
N’uman Оl’ga .
Kut mö olim heinäntegol
Источник:
Kodima № 1, 2023, с. 7
N’uman Оl’ga
Kut mö olim heinäntegol
вепсский
Младописьменный вепсский
Se oli praznikal, Pedrumpäiväl. Heinäntegole mö keradelimoiš kaikel kanzal. Tat da hänen velled nitiba heinäd, a mö mamanke da sizaridenke kändlim sidä. Meiden nit oli Kangazpöudol, kesked mecad. Kerdal meil kaiken oli koumelitraine bank bolvet, a vezi sen täht kaiken oli kaivospäi, vilu. Mam keitli munid, čapli vaiše pašttud leibäd surikš bibalehikš. Hosid sidä solanke da lukheinänke – muga magukast om!
Meiden pöudod katoihe vedel, mugoižid pöudoid kuctas luhtikš. Hein niil om rehed, duhukaz, sen änikod oma mujukahad, a seikhiš om äi heinvet. Lehmäd mugošt heinäd lujas navediba.
Homendesel sä oli hüvä, a lähemba pol’päiväd tuliba madalad hahkad vihmpil’ved. Puhloniba vihmpil’ved i oli sel’ged: pigai vihmuškandeb. A meil om vaumiž vaiše pol’ sabrad. Tatoi tacib – minä topsin. Hein om pehmed, kučutai, panese sabrha hüvin.
A vihmpil’ved rippuba meiden päl, i mö rigehtim. Mamoi oti munaižen da zavodi ümbärta nitun, vihelta da virkta loičendan, pagišta tulleinke da päiväiženke.
Sid’ äkkid tuli tullei, küksi vihmpil’vid, i päiväine ozutihe taivhal. Muga mö sabran loim-ki. I vaiše mö lopim radon, ištuimoiš lebaidamha, kut Jumalaine meile vihman oigenzi-ki.