Sem’onov P’otr 
                
        Ižäččy kaži čilukellonke
        
        
        Livvi
                
New written Livvic
                
      
             Hiirel rodih paha eliä ižäčyn kažin periä. Joga päiviä syöy kaksi-kolme hiirdy. Kerran kerävyttih hiiret da ruvettih ajattelemah, kui heil piästä ižäčys kažis. Paistih, paistih da ei voidu nimidä keksie. 
 Sit yksi hiiri sanoi:
 – Minä sanon, kui meil piästä ižäčys kažis. Myö sen periä kuolemmo, ku emmo tiijä, konzu häi tulou meijän luo. Pidäy ižäčyl kažil kaglah panna kelloine, ku se helizis. Sit joga kerdua, konzu häi roihes lähäl meispäi, myö kuulemmo da pagiemmo. 
 – Se olis hyvä, sanoi vahnu hiiri, — ga keltahto pidäy panna kelloine ižäkažile kaglah. Sinä hyvin mietit, opis iče siduo kelloine ižäkažile kaglah, sit myö sanommo sinule passibon.   
      
            
 
                       
            
            
            Tolstoi, Lev
        Кот с бубенцом
    
        Russian
    
      
        Стало мышам плохо жить от кота. Что ни день, то двух, трёх заест. Сошлись раз мыши и стали судить, как бы им от кота спастись. Судили, судили — ничего не могли вздумать. 
 Вот одна мышка и сказала:
 —   Я вам скажу, как нам от кота спастись. Ведь мы потому и гибнем, что не знаем, когда он к нам идёт. Надо коту на шею звонок надеть, чтобы он гремел. Тогда всякий раз, как он будет от нас близко, нам слышно станет, и мы уйдём. 
 —  Это бы хорошо, — сказала старая мышь, — да надо кому-нибудь звонок на кота надеть. Вздумала ты хорошо, а вот навяжи-ка звонок коту на шею, тогда мы тебе спасибо скажем.