Sem’onov P’otr
Hukku da oravu
Livvi
New written Livvic
Oravu hypästelih oksas toizele da kirboi parahite maguajan hukan piäle. Hukku hyppäi da tahtoi syvvä sen. Oravu rubei pokoroiččemahes:
– Piästä minuu.
Hukku sanoi:
– Hyvä, minä piästän sinuu, vai sinä sano minule mindähbo työ oravat oletto nengomat vesselät. Minul ainos on igävy, a teih kačot, työ ylähän ainos kižuatto da hypittö.
Oravu sanoi:
– Enzimäi piästä minuu puuh, siepäi sinule sanon, eiga minä varuan sinuu.
Hukku piästi, a oravu meni puuh da sanoi:
– Sinul sentäh on igävy, ku sinä olet vihažu. Sinul viha sydämen poltau. A myö olemmo vesselät sentäh, ku olemmo hyvät da nikel emmo azu pahuttu.
Tolstoi, Lev
Белка и волк
Russian
Белка прыгала с ветки на ветку и упала прямо на сонного волка. Волк вскочил и хотел ее съесть. Белка стала просить:
– Пусти меня.
Волк сказал:
– Хорошо, я пущу тебя, только ты скажи мне, отчего вы, белки, так веселы. Мне всегда скучно, а на вас смотришь, вы там вверху все играете и прыгаете.
Белка сказала:
– Пусти меня прежде на дерево, я оттуда тебе скажу, а то я боюсь тебя.
Волк пустил, а белка ушла на дерево и оттуда сказала:
– Тебе скучно оттого, что ты зол. Тебе злость сердце жжет. А мы веселы оттого, что мы добры и никому зла не делаем.