ВепКар :: Тексты

Тексты

Вернуться к просмотру | Вернуться к списку

Hiitroi saldattu

История изменений

28 июля 2023 в 20:58 Нина Шибанова

  • изменил(а) текст
    Tuli saldattu pitkäs matkae päi hiaruh. Tuli hiaruh, pagiži mužikanke, yäkse tariččiiheze:. – Ga, – sanow, – voit muata, voit. – Nečis, – sanow, – susiadas kedäbo on? - Sit, – sanow, – on emändy da ižändy, ga ylen ollah skuwpat, – sanow, – ei laskiata hyä ni konzu ni kedä. – A vuata minä opin, – sanow, – lähtiä. – A jesli ei laskiatanne, ga sit tule, – sanow, – järilleh meile. Menöw – mužikku pihal halguaw halgua. – Ižändy, laske, pitkäs matkas tulen ga, minuw yäkse. – Emmo jo myä rakkahat ole ni kui laskemah, – sanow. – Passibo, ižändy-rukku, passibo! (Häi heittiiheze kuwrehekse.) Tuli pertih. – Ižändy minuw laski yäkse! – Emmo jo myä rakkahat ole ni kui yäkse ga... – Passibo, emändy-rukku, passibo! Dai ištuheze lawččah. Jaksoiheze, pani sumkažen lawčale. Tulow ižändy pertih. – Ga mikse sinä laskiit? – Ga en minä laskennuh.^ Ga naverno eigo kuwriž ole? – Myä ištumokseh, rubiammo syämäh ga, – emändy i sanow ižändäle, – älä pagiže ni midä, emmo händy käske syämäh. Ištuw saldattu lawčal, kacčow: heijän ruvettih syämäh, ei virketä ni midä. Ižändy ištui, ištui, da ei ni tirpannuh: – Pitkälgo matkal tulet? – Passibo, passibo! Ištuheze syämäh: otti luzikan, söi ildažen. Ištuheze. – Sanoin, – akku sanow, – ištua vaikkani! Mužikku i sanow: – Minä, – sanow, – huandeksel lähten aijoi meččäh, sinä pasta blinat. Saldattu maguaw, kai kuwndelow häi. Dai pastoi [akku] blinat, dai juadih čuaju, dai lähti. Akku rubiaw dostaliloi loppemah. Mužikku lähtijes sanoi: – Pakiče yäsijas dengat. Nowzi saldattu, rubei selgiämäh da lähtemäh: – Passibo, emändy-rukku, passibo! – Dengat, kačo, pidäw, – olgupiäs lekaškoitti. – A, blinua syvvä? Seičas! Ištuiheze, blinua söi dai myästin kuru, kuni akku dostaliloi blinoi pastoi. Dai myäs akku tartuw: – Dengat, kačo, yäsijas pidäw! – Ah, blinat ottua? Saldattu blinat keräi da – sumkažeh. – Passibo, passibo, t’outa-rukku, passibo! Dai lähtöw iäres. Tulow mužikku mečäs päi, tulow mečäs päi: – Nu midäbo, emändy, pakičiidgo dengat? – Ga midä pakičiin dengat!^ Blinat söi kai dai viä dostalit keräl otti. Nengoštu yäniakkua laske älä enäm ni konzu!

28 июля 2023 в 20:57 Нина Шибанова

  • изменил(а) текст перевода
    Шел солдат издалека, пришел в одну деревню. Пришел в деревню, поговорил с мужиком, на ночь попросился. – Да, – говорит, – можешь переспать, можешь. – Тут, – говорит, – по соседству, кто живет? – Там, – говорит, – хозяйка да хозяин, очень скупые, – говорит, – никогда они никого не пускают. – Погоди-ка, я попробую, – говорит, – пойти. - А если не пустят, – говорит, - то приходи обратно к нам. Приходит, мужик на дворе дрова колет. – Хозяин, пусти, издалека иду, переночевать. – Да уж мы никак не любим пускать, – говорит. – Спасибо, добрый хозяин, спасибо! (Глухим притворился.) Заходит в избу. – Хозяин меня пустил на ночь. – А уж не любим мы пускать, да... – Спасибо, хозяюшка, спасибо. И сел на лавку. Разделся, положил сумку на лавку. Приходит хозяин в избу. – Зачем же ты пустила? – Да не пускала я, да, наверно, он глухой. – Как сядем есть, так, – хозяйка и говорит хозяину, – не говopи ничего.^ Не позовем его есть. Сидит солдат на лавке, смотрит: xoзяeвa стали есть, не говорят ничего. Хозяин сидел, сидел да и не вытерпел: – Издалека ли идешь? – Спасибо, спасибо. Сел за стол.^ Взял ложку, поужинал. Опять садится. – Говорила, – говорит жена, – чтобы сидел молча. Мужик и говорит: – Я, – говорит, – поеду рано утром в лес, ты напеки блинов. Солдат спит.^ Он все слышит. Напекла блинов, попили чаю и пошел [(хозяин]). Жена допекает остатки. Мужик уходя сказал: – Попроси за ночлег деньги. Встал солдат, начал собираться в путь: – Спасибо, хозяюшка, спасибо. – За ночлег, смотри, заплати, – потрясла за плечо. – А, блинов покушать? Сейчас! Сел, блинов поел и опять курит, пока хозяйка остальные блины печет. И опять баба начала: – Деньги, смотри, за ночлег надо. – Ах, блины взять? Солдат собрал блины – и все в сумку. – Спасибо, спасибо, тетушка, спасибо. И ушел. Приходит мужик из лесу, приходит из лесу: – Ну, что, хозяйка, спросила ли деньги? – Да что, спросила деньги, блины все съел да еще остальные с собой забрал. Такого ночлежника больше никогда не пускай.

28 июля 2023 в 20:13 Нина Шибанова

  • создал(а) текст
  • создал(а) перевод текста
  • создал(а) текст: Tuli saldattu pitkäs matkae päi hiaruh. Tuli hiaruh, pagiži mužikanke, yäkse tariččiiheze: – Ga, – sanow, – voit muata, voit. – Nečis, – sanow, – susiadas kedäbo on? - Sit, – sanow, – on emändy da ižändy, ga ylen ollah skuwpat, – sanow, – ei laskiata hyä ni konzu ni kedä. – A vuata minä opin, – sanow, – lähtiä. – A jesli ei laskiatanne, ga sit tule, – sanow, – järilleh meile. Menöw – mužikku pihal halguaw halgua. – Ižändy, laske, pitkäs matkas tulen ga, minuw yäkse. – Emmo jo myä rakkahat ole ni kui laskemah, – sanow. – Passibo, ižändy-rukku, passibo! (Häi heittiiheze kuwrehekse.) Tuli pertih. – Ižändy minuw laski yäkse! – Emmo jo myä rakkahat ole ni kui yäkse ga... – Passibo, emändy-rukku, passibo! Dai ištuheze lawččah. Jaksoiheze, pani sumkažen lawčale. Tulow ižändy pertih. – Ga mikse sinä laskiit? – Ga en minä laskennuh.^ Ga naverno eigo kuwriž ole? – Myä ištumokseh, rubiammo syämäh ga, – emändy i sanow ižändäle, – älä pagiže ni midä, emmo händy käske syämäh. Ištuw saldattu lawčal, kacčow: heijän ruvettih syämäh, ei virketä ni midä. Ižändy ištui, ištui, da ei ni tirpannuh: – Pitkälgo matkal tulet? – Passibo, passibo! Ištuheze syämäh: otti luzikan, söi ildažen. Ištuheze. – Sanoin, – akku sanow, – ištua vaikkani! Mužikku i sanow: – Minä, – sanow, – huandeksel lähten aijoi meččäh, sinä pasta blinat. Saldattu maguaw, kai kuwndelow häi. Dai pastoi [akku] blinat, dai juadih čuaju, dai lähti. Akku rubiaw dostaliloi loppemah. Mužikku lähtijes sanoi: – Pakiče yäsijas dengat. Nowzi saldattu, rubei selgiämäh da lähtemäh: – Passibo, emändy-rukku, passibo! – Dengat, kačo, pidäw, – olgupiäs lekaškoitti. – A, blinua syvvä? Seičas! Ištuiheze, blinua söi dai myästin kuru, kuni akku dostaliloi blinoi pastoi. Dai myäs akku tartuw: – Dengat, kačo, yäsijas pidäw! – Ah, blinat ottua? Saldattu blinat keräi da – sumkažeh. – Passibo, passibo, t’outa-rukku, passibo! Dai lähtöw iäres. Tulow mužikku mečäs päi, tulow mečäs päi: – Nu midäbo, emändy, pakičiidgo dengat? – Ga midä pakičiin dengat!^ Blinat söi kai dai viä dostalit keräl otti. Nengoštu yäniakkua laske älä enäm ni konzu!